Po dlouhém
přemýšlení (ano opravdu jsem to dělal) jsem se rozhodl, že napíšu tento úvodní
článek, který má za cíl popsat v kostce co vše mě vlastně k rozhodnutí vydat se
do zěmě, kde se vás snaží zabít i teplý jarní vánek vedlo.
Nebudu lhát
když řeknu, že žít u moře byl můj sen už když jsem jako malý polikal plastové
vojáčky. Jasně, Sny může mít asi každý, ale realizovat je už je uplně jiná
liga. Upřímně nikdy by mě nenapadlo, že by se mi ten sen splnil. A tak když
jsem jednoho dne v mírně podnapilém stavu říkal své velmi dobré kamarádce něco
jako: “Jasně jedeme do Austrálie”, ani ve snu mě nenapadlo, co vše jsem tím
vlastně odstartoval. Ono normálně toho během takového mejdanu človek nakecá
hromady, jako například: “jasně postavíme si chatu ve stromě” nebo “poletíme
balónem na Čukotku” a nikdo to pak druhý den zpravidla neřeší, Tak mě docela
překvapilo, když mi asi o týden později přišel mail se seznamem agentur, které
by nám výlet mohli zprostředkovat.
Takže jsem
následující týden místo pravidelného sledování wiki o hře World of Tanks vyměnil
zjišťování penetrace 120mm kanónu za pátrání po škole kterou bych chtěl vlastně
studovat.
Původní
destinace měla být Gold Coast (na tohle mě kamarádka vlastně ulovila). Podle
fotek a videí je to bezesporu ráj na zemi, Tohle nádherné subtropické město
sídlící cca 80km od města Brisbane se pyšní svou 60 kilometrovou pláží, průměrnou
roční teplotou 25°C a asi nejznámější částí města “Surfers paradise”. Tohle všechno znělo báječně až do chvíle, kdy
jsem se dozvěděl, že sehnat práci mimo sezónu tam může být lehké asi jako nabíjet vodní kanón bobrem a na stadium
masáží a vonnejch olejíčků jsem se taky moc necítil, tak jsem se pídil dál.
Nejdůležitější
je asi zápal a ten jsem měl tak velký, že jsem při tom “Pídění” znal skoro I křestní
jména všech občanu Sydney a to I včetně jejich telefonních čísel na mobil.
Prostě
během zjišťování všech pro a proti jsem se rozhodl, že nejlepší bude když začnu
přímo v opěvovaném Sydney. Ono když jste já a zamyslíte se nad tim tak to dává
docela smysl. Je tam nízká nezaměstnanost, Je tam asi nejvíce čechů, průměrná
roční teplota je pořád hodně přijatelná, v okolí je sposta mist kam se dá
vesele cestovat a hlavně je tam obrovský výběr škol.
Když jsem
měl tedy jasno kam vlastně jet, tak už zbývalo jen pár dalších drobností jako
například: Kde na to vlastně seženu peníze (díky tati) a co vlastně udělám s
autem (díky tati). Nebudu lhát ale táta mi s tím vlastně hodně pomohl. Ono by
se dalo říct, že mi vlastně přímo vydláždil dálnici.
Plán byl
tedy na světe, byl hmatatelný a pro mě tedy poprvé opravdu reálný. Původní plan
zněl jasně: Jedeme do AUS jako pár (dependantská víza) na 8 měsícu z toho 6 měsíců angličtina a 2 měsíce
prázdnin no a pak se prohodíme (nebo uvidíme). Dependantská víza jsou vlastně
víza pro páry. Jeden studuje a pracuje a druhý může jen omezeně pracovat s tím,
že není povinnen chodit do školy. Víza jsou obecně trochu dražší a to I v rámci
finančního krytí a celkově I prokazování partnerství ambasádě při podávání
žádosti. Obecně se to však vyplatí
mnohem vice než platit 2 školy apod.
No tohle
vše by bylo velmi pěkné nebýt drobného detailu cca týden před zaplacením
školného a to... rozchodu. Nezbývalo mi tedy nic jiného než celé studium upravit a
zažádat o přihlášku znovu. S tím, že
nově jedu sám (nečekaně to lidé ve stavu single takto dělají) a tak se plán upravil na: 3 měsíce angličtiny
a následně 2 roky studia na odborné škole (ano je to déle než původních 8
měsíců) Nebudete tomu věřit, ale tato varianta vyšla v prvotních poplatcích
výrazně levněji než víza a škola pro 2 lidi na 8 měsíců. Říkám v prvotních
poplatcích proto, že odborná škola lze platit na splátky a z ČR platím jen
první trimestr. Na zbytek už si budu muset vydělat sám. Nejhorší bylo vyřešit
finanční krytí. To je částka kterou po Vás žádá ambasáda při žádosti o Víza.
Tuto částku nemusíte nikam platit (díky bohu protože v mém případě to bylo bez
pár tisíc půl milionu) Jen musíte prokázat, že k částce mate přístup a že
prostě v AUS I kdyby jste nenašli práci nechcípnete hlady. (To jestli vás, ale
pokouše koala nikoho nezajímá) Mimochodem děkuji tati. Když se vše zaplatilo a
obdržel jsem I Víza po malebném výletu do Vídně (Výlet jak hovado, fotky pak
přidám v samostatném článku). Nezbývalo než sehnat letenky a dát výpověď v
práci.
Tohle byla
pro mě asi ta nejtěžší část. Řekl bych, že dokonce těžší než ten rozchod. Ale
znáte to, když se kací les, tak lítají třísky. Takže jsem zatnul zuby, výpověď
podal a těšil se dál. V tuhle chvíli kdy už bylo vše vlastně skoro dořešené a
naplánované přišlo něco s čím jsem opravu nepočítal. Ano byl to vztah. A to Vám
trochu zamává s počtama obvzláště když s tím vůbec nepočítáte a vlastně se Vám
to vůbec nehodí. No co vám budu vyprávět. Spolu bohužel neletíme, ale už
plánujeme způsob jak být spolu jinak než na skype ale o tom až příště. Nyní už do odletu zbývají necelé dva týdny, 16088 kilometrů a strach z pavouků a letání
Takže si myslím, že jako základní popis toho jak to všechno vlastně bylo jsem tu toho napsal až dost. Těm kteří vydrželi do konce děkuju, těm kteří ne prostě neděkuju! :D
Takže si myslím, že jako základní popis toho jak to všechno vlastně bylo jsem tu toho napsal až dost. Těm kteří vydrželi do konce děkuju, těm kteří ne prostě neděkuju! :D
Žádné komentáře:
Okomentovat