Cesta do Sydney :)

Rozhodl jsem se po kratší pauze přidat další příspěvek. Osobně si myslím, že těch příspěvků přidám v dohledné době asi trochu víc a to hlavně z toho důvodu, že mám po dvou dnech pobytu asi miliardu nových zážitků a poznatků o které se prostě potřebuju podělit.

Začal bych asi cestou sem do Sydney. Ta byla upřímně opravdu úmorná a asi už chápu lidi, kteří si připlatí buď za business třídu v případě cesty v kuse a nebo si zajistí nějaký stop over. Nevím jak ostatní, ale moje cesta v ekonomické třídě začínala logicky jak jinak než v Praze. :D Při nasedání do letadla jsem opravdu netušil do čeho vlastně jdu to ale neznamená, že jsem si to náležitě neužíval. Jako na letadlo nemůžu říct opravdu ani slovo, protože co se týká vybavenosti a služeb tak jsem byl spokojen maximálně, ale nejhorší asi bylo to pohodlí. No takže letěl jsem se společností Emirates a let vypadal následovně: Praha -> Dubaj (9,5 hodin čekání na další přestup) Dubaj -> Bangkok a následně Bangkok -> Sydney.

Cesta celkově vyšla na nějakých 32 hodin včetně všech přestupů což jsem vzhledem k faktu, že můj předešlý nejdelší let nepřesáhl 3 hodiny bral jako pořádnou výzvu.

Pohled na letadlo (jeste v Praze)

To je pohled z meho sedadla. Tak to bohuzel vypadalo jen z Phy do Dubaje

Vybaven těmito informacemi, jsem věděl, že po cestě budu potřebovat spánek. Nechtěl jsem ho však obětovat ve prospěch nových filmů, které paluba letadla poskytovala a tak jsem se rozhodl po cestě do Dubaje opít abych mohl na letišti v klidu usnout. Nepovedlo se mi samozřejmě ani jedno a bylo mi ještě blbě (prostě to nebyl vlastně vůbec dobrý nápad). I když to bych asi lhal na letišti jsem asi hodinu spal v poloze "automechanik" což probíhá asi tak, že se vodorovně vměstnáte do všudepřítomných laviček. Líbilo se mi, že mě tam vůbec nikdo nebudil a lidi si vedle mě posedali jak holuby na kabel vysokého napětí. Když už jich bylo hodně, tak jsem si zase příšel trapně a sednul jsem si normálně což byla chyba, protože tento styl odpočinku tam byl uplně běžný a všichni to tak nějak tolerovali no a já byl samozřejmě ospalý jak ind po karaoke.

Necekane vnitrek letadla

Dubaj

Následovala cesta do Bangkoku kde už jsem teda jeden film vynechal a na férovku odpadnul. Spánek mi ale vydržel jen asi 2 hodiny páč mě pak vzbudili na jídlo. To mi mimochodem připomíná jednu super vychytávku. Když si vybalujete sluchátka máte v obalu ještě 3 nálepky které se lepí na vaše křeslo. Jedna nálepka říká nerušit, druhá vzbuďte mě na jídlo a třetí vzbuďte mě až budete nosit cetky z duty free. Já nechtěl promeškat jídlo takže jsem pro jistotu lepil od tohoto letu už vždy jen "wake me up for meal".

Jídlo!!!!

 Na Dubaji se mi ještě libilo, že nejtrapnější auto tam byla Audi A6 dokonce i policie tam jezdi v Lambech takže audina se kupuje asi studentum jako prvni auto na takové to otrkání :D. Na Bangkoku mě zase fascinovala aktivní ochrana proti Ebole. U všech Gates byly infrakamery a obsluha v roužkách. Fakt lituju, že jsem si to nevyfotil.

Bangkok letiště

Tam nás stáhli při kontrole pomalu až do trenýrek.
Jinak cesta od odletu z Dubaje už utíkala relativně rychle. Protože už se nikde na nic nečekalo a pořád se jenom letělo.  Do Sydney jsem dorazil někdy ráno v cca 7:45 místního času. Tam jsem se také poprvé seznámil s mentalitou místních lidí úsměv a vstřícnost. Pani na letišti byla tak milá, že by se z toho musela pani učitelka Stehlíková co mě kdysi učila Český jazyk na základní škole sama a dobrovolně popravit. Já mám na vstupní kartičce zaškrtnuto, že vezu do Austrálie léky, zbraně, ilegální drogy a tenisky od Český hlíny a ona se mě bez kontroly jen zeptá jestli jsou to léky pro vlastní potřebu a nebo jestli jsou ty boty opravdu hodně špinavé. Když jsem řekl, že léky jsou pro mou potřebu a že jsem druhé otázce blbě rozumněl. Rozzářila se jak stadion sparty z hluboka se zasmála a řekla jo to vyplňujou blbě všichni. Mějte hezký den a pustila mě dál.

Jídlo z Dubajského fastfoodu.
 Musim říct, že to bylo fakt dobrý.
 Grilovali to přímo přede mnou.

Spací náčiní které obsahuje:
 Ponožky, kartáček se zubní pastou a kryt na oči :D
 (použil jsem vše)

Na letišti na mě čekal jakýsi pan Chang s cedulí Mr Dulka. Tak jsem k němu hrdě přišel se slovy "i have to withdraw some money in ATM cuz i am poor like a homeless gipsy". Usmál se na mě a řekl mi. "Untill we will reach your flat, you actualy are a houmless", s rozšiřujícím úsměvem mi vzal bezeslova kufr a nastoupili jsme do auta.

 Cesta z letiště byla jednim slovem úžasná. Venku bylo krásně. V autě hrálo jakési anglicky mluvící rádio a všude kolem cesty jsem viděl palmy a rámus-generující papoušky. Horší to bylo po příjezdu, protože jsem zjistil, že budu bydlet v malém domku asi ještě s dalšími 7mi lidmi za peníze jako v centru a s tím, že na záchod a do sprchy budu chodit přes zahradu. Ale o tom až v dalším článku.