Second life... aneb čtvrt roku v Sydney.

Poslední dobou nemám tolik času kolik bych si přál, ale i tak jsem se rozhodl zase něco sepsat, protože pokud bych to neudělal teď tak už bych pak mohl napsat rovnou radši celou knihu. Za poslední měsíc se toho událo opravdu hodně.

Začal bych asi návštěvou Taroonga Zoo v City, kterou jsem před pár týdny s kamarádkou Ainou z Japonska absolvoval. Zvolili jsme pro oba dva jeden z "téměř" volných víkendových dnů. Ten den bylo opravdu vedro něco kolem 38 stupňů a v plánu bylo naštěstí i koupání. Já to celé ještě dokumentoval na mé nové goPro a teď paralelně pracuju na videu, které pak zveřejním v samostatném příspěvku. 

Ten je prostě živej! Já to vim!

Tahle byla až uplně nahoře,
po chvilce slezla dolů,
snědla lísteček a usnula.

Všichni co říkali, že jsem opice, měli pravdu!

Dalo se to krmit!

Prostě sloni

Všimněte si, že se začalo zatahovat. O několik okamžiků
později nás smetl mega slejvák, který přestal tak rychle jako
začal.

Musim říct, že to tam mají udělané fakt perfektně, ale řekl bych, že je to na stejné úrovní jako naše Pražská ZOO, to abych zase pořád netvrdil, že máme něco lepšího. Dokonce bych i řekl, že Pražská ZOO je o dost větší. Jediné co tam teda nemáme je výhled na oceán, ale to i tak na Pražskou ZOO nedám dopustit. Popravdě mě docela vylekalo, když na mě u vstupu vrčel pohybující se dinosaurus. Fakt mě to docela překvapilo jak autenticky vypadal. Vzhledem k faktu, že jsem musel ten den ještě do práce, tak jsme to vzali docela rychle a šli jsme tedy na koaly, které jsem konečně viděl i v pohybu. Jen jsem si ji teda nepodržel no. Pak jsme přeběhli přes ještěrky a hady a dostali jsme se až k tuleňům a následně i pavoukům! 

Sydney Funnel Web Spider

Měl jsem radost, že jsme stihli zrovna přednášku o nejjedovatějším pavoukovi Austrálie. Je to celým jménem Sydney Funnel Web Spider a jak můžete tušit, tak žije právě tady v Sydney. Lidi sice nejí ale špatnou shodou náhod je jeho jed na lidi velice účinný a jako snad jediný pavouk je sameček až 5x jedovatější než samička. Jeho jed obsahuje něco jako neurotoxin, který člověka po chvilce paralyzuje a rozhodí komplětně celý organizmus naruby. Srdce, dech, svaly všechno začne fungovat velice nepravidelně a to během 15ti minut od kousnutí. Naštěstí tohodle mazlíka potkáte maximálně jen v létě v noci a to když hledá samičku na páření. Jinak žijí v norách a moc nevykukují. Pro mě to osobně není žádná výhra, protože já domu jezdím z práce právě v noci.

Nasledující Bondi beach a půjčovna surfů! Již brzy!

Dále jsem navštívil kamarády z ČR Davida a Barču, v jejich novém bytě na Wolli Creeku, Kde bydlí s jedním starším párem motorkářů. Musim říct, že byty tady jsou fakt nádherný. Ještě jsem neviděl byt, který by se mi fakt nelíbil. Tady máte v bytě většinou obrovskou terasu s grilem, všude francouzská okna, přístup ke společnému bazénu a Fitness pro ostatní nájemníky domu a hlavně každý pokoj má vlastní koupelnu. Ten večer jsme to ale přepískli s kolegou Jagermaisterem a já si druhý den ráno několikrát asi dvoulitrově odplivl. Bohužel podruhé jsem si odplivl hned po tom co jsem opustil autobus domu a to ještě k tomu asi o 4 kilometry jinde než jsem měl vystoupit. Fakt nechápu jak se mi to povedlo, přitom bych řekl, že mám v hlavě navigační systém drsnější než ramadán.

Zmrzlinář co nám jezdí v ulici.

Další novinkou je práce. Vzhledem k tomu, že odchází druhý barman Eddie až koncem listopadu, tak nemám teď práce moc. Poslední 2 týdny jsem v práci jen 3 dny v týdnu a to ještě jen na pár hodin. Sice mi slibují, že mi šichty přidají (to by sakra měli, protože mám za 2 týdny prázdniny a hodlám makat o 106) ale necítím v tom tu jistotu co bych potřeboval. 

Rozhodli jsme se tedy s Emilie, to je moje nová australská teta u které právě bydlím, že podnikneme patřičná protiopatření. 

Opatření číslo 1 byla koupě Playstation 4 (kdo si hraje nezlobí, a hlavně neutrácí)

Opatření číslo 2 byla koupě auta. Konkrétně je to Toyota Camry Vienta Executive (3L V6) rok 1993

Je to moje první Toyota a vlastně je to i můj první třílitr a dokonce i první automat a ještě ke všemu s volantem u spolujezdce. Auto jsem pořídil abych mohl žádat o lepší práci. Konkrétně tedy někde tady v Paramattě a ideálně ve skladu kde je to velice dobře placené. Vyžadují totiž po kandidátech vlastní dopravní prostředek. Takže jsme zkontaktovali s životopisem hned několik místních agentur, které se zrovna tímto typem pracovních pozic zabývají a poslali jim můj životpis.

Chvilku jsem byl pracháč

Takhle vypadala Toyota když jsem ji koupil...

Za pomoci svalů, odhodlání a mnoha čistících prostředků
s podivným jménem jsem udělal z předchozí fotky...

TOTO! (když se na to zadíváte tak zjistíte, že zadek se trochu
víc leskne než na tý předchozí fotce, kde neni vidět)

Moji zahradní papoušci :D (to je vsuvka)

Co se týká koupě Auta, tak to je kapitola sama o sobě. Já vyzbrojen zkušenostmi s Českou byrokracií jsem byl docela v šoku, když celá koupě auta netrvala déle než 2 minuty. Vybral jsem si auto, řekl brilantní angličtinou: I want this one! Pak jsem podepsal jeden papír, předal usměvavému pánovi v bazaru 1400 dolarů a pak na něj asi 5 minut civěl, než se odvážil říct co ještě potřebuju a že už můžu jako odjet. Klíčky jsem měl připravené už v zapalování a tak jsem zajel hned na benzínku, kde jsem narval nádrž po okraj benzínem. Popravdě mě tady docela vyděsily ty ceny u benzínek kde je napsáno třeba 128 apod.. A ono je to 1,28 dolaru za litr a ne 128 dolarů za litr a podobně. Při placení jsem ještě dokoupil držák na telefon a nabíječku do auta a hurá měl jsem vyřešenou i navigaci. Následovalo přepsání auta, což jsem měl do 14 dní od koupě udělat. Rozhodl jsem se to vyřešit hned v úterý a když jsem dojel na místo tak jsem myslel, že odjedu nejdřív v 10 večer (bylo 8:30 ráno) páč tam bylo narváno a znám české fronty. No a opak byl pravdou, hned po příchodu se mě ujal nějaký pán zeptal se jak se mám a co říkám na počasí a s úsměvem se mě zeptal co budem dneska dělat. Když jsem řekl, že budeme přepisovat auto tak mi přinesl formulář a řekl jaké dokumenty budu potřebovat. Když jsem se dozvěděl, že nemám bank statement, tak mi našel počítač, nechal mě přihlásit se do banky a pomohl mi bank statement najít a vytisknout. To všechno by bylo v pohodě dokud jsme nezjistili, že jsem v bance vedený jako MRS, tedy slečna. Tím se všechno prodloužilo ještě o výlet do Blacktownu do banky, kde jsem se nechal "přeoperovat" zpět na chlapa a rovnou si auto ještě pojistil. Po příjezdu zpět na RTA (úřad kde se řeší přepis) si mě hned vzala bez čísla ta samá pani protože už věděla o co jde a všechno s úsměvem dořešila. Ještě si ze mě pak dělali prdel, že v životě neviděli takhle rychlou změnu pohlaví... Tu mentalitu tady fakt miluju. Strávil jsem tam sice nakonec díky tomu problému půl dne, ale ty lidi jsou tady na vás tak milí a ochotní, že se prostě ani nemůžete zlobit. 

Australský úřad pro přepis vozidel a nevim co ještě

Tady si budoucí řidiči testují jak jsou na tom s teorií

Tím bych dnešní článek asi ukončil. Těště se na další speciál s videem. :)