Není Austrálie jako Austrálie

Vím, že jsem neměl poslední dobou moc čas psát a popravdě ani točit ale měl jsem pro to hned několik důvodů. Určitě všichni znáte takovou tu příjemnou situaci, kdy se Vám pod nohama všechno bortí a vy nevíte kudy z toho vlastně ven, a když už se najde cesta tak se po… zase něco dalšího a takhle pořád dokola. Tak tohle jsem měl teď poslední měsíc a půl. Dopředu mě hnali jenom 2 věci.

1.      Moje povaha
2.       Mayu (moje přítelkyně vysvětlím později)
3.       Když se něco težce se… tak to znamená, že až to přestane tak to bude super

Ok myslel jsem 3!

Takže to vezmu hezky od začátku.

Všechno to vypadalo po silvestru velice pěkně. Potkal jsem svou novou budoucí ex-manželku (budoucí ex protože mi za pár týdnů odlítá zpět do Japonska), absolvoval jsem strastiplný výlet mou Toyotou do Jervis Bay a pak dokonce i do Gold Coast! No a v neposlední řadě jsem utratil skoro všechny peníze, co se mi povedlo našetřit.

Mayu (to je její jméno) jsem potkal přesně na silvestra a po několika hodinách už jsem jí znal od malička. Docela mě to překvapilo, jak rychle se to všechno seběhlo. Pak jsme spolu podnikli hned několik výletů jako například zmiňovaný Jervis Bay nebo Gold Coast.

Jervis bay (konkrétně Hyams beach) byl takový ten večerní nápad kdy si říkáte, že máte oba volný víkend a kam se vlastně vydat. Napsal jsem tedy Mayu zprávu, kam přesně by se chtěla podívat a v tu chvíli byl na světě plán. Vyrazili jsme hned ráno kde meeting point byl nastaven na vlakovou zastávku Wentworthwille v 8:00. Dorazili jsme oba na minutu přesně a to v 9:30 Mayu zásobovaná hromadou toustů a všemožnýma dobrotama, já vybaven brilantní znalostí trasy a vysokorychlostním mobilním internetem, jsme ruku v ruce tvořili destruktivní turistický tým. Cesta trvala něco přes 4 hodiny a to i přes to, že google (Japonsky gugule) říkal 3. To přesně proto, že gugule nezná naše stravovací návyky a touhu fotit každou farmu či koně po cestě. Musím uznat, že cesta byla opravu luxusní. Ať už se kolem míhaly farmy, hory anebo džungle, bylo prostě pořád na co koukat. Říká se, že Hyams beach má nejbějelší písek na světě. Nevím, jestli to můžu potvrdit, protože pláží jsem v životě zatím moc neviděl, ale písek byl opravdu bílý jak Tesák po vasektomii. Jak již název oblasti napovídá Jervis Bay je zátoka a tedy moc vln tam nenajdete. Proto přilehlá pláž byla k prasknutí narvaná rodinami s dětmi. Další výhodou byla taky hloubka. Mohli jste se brouzdat tak 100 m od pláže a furt byla voda po kolena. Škoda jen že jsme neměli moc sluníčko, ale i tak se mi podařilo se spálit.

To aby bylo jasný, že jsou tam i ryby

Když se fotí dva lidi navzájem tak se tomu neříká Selfie!

Tady se každopádně vyrojil další plán a to právě Gold Coast. Napadlo mě, co prostě jet někam dál a třeba tam i přespat. No a tak se o týden později stalo.

Dalo by se říct, že všechno se zařizovalo na poslední chvíli a to skoro přes noc. Všechno myslím jako rezervace pokoje. Gold Coast asi můžu každému doporučit. Protože je to tam prostě nádhera a ještě k tomu je tam hrozně levno (Myslim v porovnání se Sydney ne s ČR) Cesta probíhala následovně.

V pátek v 8:30 ráno jsme měli s Mayu sraz na vlakové zastávce Wentworthwille. Vzhledem k půlhodinové rezervě jsme na meeting point dorazili konečně včas a to přesně v 10:00. Mayu vyzbrojena hromadou jídla. Já vybaven 2 kanystry vody (Pár dní předtím se Camry přehrál motor, protože nebyla voda v chladiči a tak jsem musel dolévat), jsme se vydali na podle strýčka Googlyho 10ti hodinovou cestu plnou strastí přes Australskou střevozem!

Mayu nám předvádí jak jíst nosem,
mezitim co já ztvárňuji epesní duck face

 Jelo se celou cestu podél pobřeží, které jsme ovšem z auta neviděli. Tady přišla na řadu další challange a to rychlost. Z nějakého prapodivného důvodu mají v AUS (doufám, že ne všude) rychlostní limit na dálnici 110 km/h. Hlavně, že se tu 6ti litrový motor V8 montuje pomalu i do koloběžky. Chvilkama jsem byl za piráta, protože jsem jel i 120! Ale jen tam kde nebyly kamery páč pokuta za rychlost je tu asi stejně vysoká jako cena mého auta J Cesta tam ačkoliv trvala něco přes 10 hodin byla docela zábavná a přišlo mi, že utekla docela rychle. Jen my bylo líto Mayu. Protože jsem většinu cesty v domnění, že jsem vtipný jak Brežněvovo oboči, nezavřel hubu. Jakmile jsme dorazili na místo, vyzvedli klíče, dolili vodu do radiátoru a vybalili (ja hodil věci do pokoje a byl jsem ready), rozhodli jsme se, ze si udelame prochazku do města. Centrum bylo co by kamenem dohodil. Ale i tak nam to trvalo skoro 2 hodiny protože jsme museli po ceste delat na všechno: Ooooooooo a Mayu to všechno musela fotit svým retardovanym telefonem.

 Nenazval bych ho retardovanym kdyby nebyl, ale ten telefon byl horsi nez schizofrenní soused u rodinné večeře. Vždycky dělal uplně něco jiného než jste mu řekli a to i přes to, že Vám potvrdil že to co chcete udělá. Každopádně tohle musíte vidět na vlastní oči. Je to nádhera. Připadal jsem si jako na dovoleny někde v tropech ale s tim rozdílem, že místo pokřikování lámanou češtinou „ahoj jak máš, dobrý cena“ od místních prodavačů jsem slyšel spíš burácení vysokobjemových motorů a nebo motorek. Fakt chápu přezdívku Australské Miami. K jídlu jsme si dali japonskou kuchyni (jak jinak) Obvolal jsem pár lidí z čech abych zamachroval a pak jsme si zavolali taxíka zpět do hotelu (Neměl jsem nervy na další fotografování). Ještě tentýž večer jsme se rozhodli pro partyzánský přepadení hotelového bazénu.

 Problém ale byl, že bazén už byl uzavřený a tak jsem se rozhodl přelézt plot a prostě tam na rošťáka skočit. Byl to super pocit po tom celodenním výletě, ale pokazila mi jo jediná věc a to zjištění, že jsem si mohl svoje „freeruningové“ kousky nechat na jindy. Branka k bazénu byla totiž celou dobu odemčená.

 Následující den jsme si nemohli nechat ujít pláž a samozřejmě ani proslulé Surfers Paradise. Ta pláž vypadá přesně tak jak ji všude vidíte na fotkách. Když na ní jste, nevidíte její konec. Každopádně z nějakého důvodu jsem v moři nevydržel dlouho. Buď to bylo tim, že jsem při cachtání nakopnul mimozemsky vypadající medúzu a nebo tim, že mě prostě po chvilce začalo všechno štípat. Nebyl jsem si jistý jestli mě buď ta mrcha nežahla a nebo jestli jsem se prostě na tom sluníčku jednoduše nepřipekl. Co se týká Surfers Paradise, tam se mi líbilo moc. Všude kolem vidíte mrakodrapy a za Vámi pláž. Zajímavý pocit. Musíte vidět aby jste pochopili (proto přidávám pár fotek)

Cestu zpět jsme si zpestřili grilováním na pláži a návštěv 2 zajímavých lokalit jako Byron Bay, kde jsme se šli vykoupat a Coffs Harbour kde jsme nakonec i přespali. Tam se po cestě nic moc zajímavého nedělo. Tak Vás budu štvát jen fotkama.

Když jsem ale dorazil zpět domu, tak to začalo. Emilie byla naštvaná páč onemocněl papoušek Toyota se začala přehřívat čím dál tím častěji a Richard (můj zaměstnavatel) si prodloužil dovolenou o další 3 týdny a to nepočítám video co jsem dělal pro školu, které mělo ještě několik dodělávek. Komunikace tam byla hrozně na dlouho a prostě to nešlo tak jak jsem si představoval.

Jakmile jsem pak konečně začal pracovat, tak auto vypovědělo uplně a to zrovna v tu nejhorší chvíli. Na křižovatce ve městě. Chtěl jsem rychle zaparkovat abych neuvařil motor a při předjiždění posledního auta co mi v tom bránilo, jsem mu počkrábal zadní blatník. Nejhorší na tom bylo, že to byl nový golf GTI. To se stalo přesně den předtím, než jsem auto prodal a koupil nové (Holden Commodore rv 2001). Když se daří tak se daří.

  Aby to nebylo všechno, tak jsme se pak začali ještě dohadovat s Emilie a to o blbostech. Takže se během tohoto roku zase všechno změnilo. Nečekaně ale k lepšímu. Tím, že jsem se přestěhoval na Bondi mi začalo to nejlepší období tady v AUS. Z obýváku koukám na pláž. Když chci trávit čas s kamarády, tak netrvá 10 let než přijedu do města a mohl bych pokračovat dál. U Richarda jsem se finančně naštěstí trochu spravil. Škoda jen, že projekt je téměř u konce a budu se muset dívat po něčem jiném (Kdyby chtěl někdo speciální efekty do filmu, webdesign nebo jakýkoliv design jsem tu pro vás) . Co ale budu muset řešit v dohledné době dál, bude ubytování, protože Mayu příští týden odjíždí zpět do Japonska a ubytování bylo jen na dobu určitou. Zatím to vypadá na North Sydney ale bůh ví. To taky znamená, že další video bude nejdříve po tom co mi Mayu odjede. Protože není moc času nazbyt.

Léto 2014/2015 sestřih

Ahoj všichni co ještě čtete tento blog. Konečně jsem dal dohromady další video obsahující sestřih všech posledních výletů. Jestli Vás to nenakopne tak brzo příjde ještě samostatné video s výletem do Gold Coast absolvovaném v mojí "prapraprababičce" Toyotě. Nevim jak je to možný ale zvládla to tam i zpět bez problémů.

Merry Christmas!!!

Alespoň všem co jste v ČR a cítíte tu atmosféru lépe než já, můžu tímto způsobem popřát hezké prožití svátků. Já osobně tady tu atmosféru necítím vůbec. A to i přes to, že tu mají všude bohatou výzdobu a to dokonce i v autobusech (v jednom jsem viděl dokonce i ozdobený stromeček, fakt síla)
Pro mě je tady prostě léto a slavit vánoce, svátek který si od malička spojuji se sněhem v létě je stejně na hlavu jako se snažit uřezat drát vysokého napětí ocelovou trubkou.

Já osobně jsem vánoce oslavil grilovačkou na zahradě. Bohužel jsem měl v té době vybitou kameru, tak jsem to ani nezdokumentoval, ale ono nebylo ani o co stát. Prostě grilovačka u bazénu.

prostě léto

Grilovačka

Čím se ale musím pochlubit je nová práce, respektive hned 2. První práce je pro školu a to natočení a sestříhání nějakého videa o škole. Popravdě by mě nikdy nenapadlo, že zrovna natáčení a stříhání mě bude tak bavit. Člověk musí asi vypadnou někdy hodně daleko aby se v životě našel. Druhá práce je obdobná ale trochu stabilnější jedná se o marketingového mangera ve společnosti Elsema.

K tomu jsem se dostal úplnou náhodou a to přes syna od Emily (Teta u které bydlím) Jednou na víkendové grilovačce jsem se zmínil, že dělám webové stránky a že bych udělal jedny zdarma abych měl něco na své portfolio a nějak se z toho vyklubala prostě práce. Co se týká peněz tak i tam jsem se hezky posunul. Škoda jen, že teď jsou prázdniny a pobočka firmy v Sydney do 20 ledna zavřela.

Za barem jsem tedy zatím skončil. Ono ne že bych skončil ale tak nějak mě vyhodili. Chtěl jsem si vzít na 24. a 25.12 volno a provozní to zapomněl majitelům zmínit. Ti se naštvali a vyhodili mě.
Provozního jsem stejně neměl rád protože mi připomínal horšího bratra Louise De Funése. S druhou provozní jsme se tomu jen zasmáli a mávli nad tím rukou. Já stejně přemýšlel, že v jedné z těch prací budu muset skončit, protože už jsem to prostě časově nestíhal. To byl taky důvod proč jsem na blog dlouho nic nenapsal.

I tak se ale za poslední dobu realizovalo hned několik výletů první bych rád zmínil, že jsme si s Davidem a Barčou nakoupili bodyboardy a vrhli se poslušně na základy surfování. První pokus jsme absolvovali na Palm beach a tam se jelo hned mou krásnou rozkošnou Camry (chudinka poslední dobou trochu řve a nějak jí občas nefunguje posilovač jinak přede pořád jako mladá junačka) Rozhodl jsem se jí neopravovat a dojezdim jí, až jí skončí registrace, koupím rovnou nové auto.

Každopádně první pokus o surfování dopadl obstojně. Né jenom, že jsme se naučili základy surfování ale rovnou jsme si odnesli i spálený záda a já ještě rýmu (nevěděl jsem jak regulovat v Toyotě klimu a tak byla celou dobu na max).

O týden později jsem šel prověřit své zkušenosti na Narrabeen beach, kde byly podstatně větší vlny. Tam jsem zjistil hned 2 věci. První byla, že nemám opět opalovací krém a ta druhá, že na větších vlnách je to podstatně složitější. Takže o 2 hodiny a 4 litry mořské vody v těle později jsem se rozhodl, že budu první jen tak rekognoskovat ty malé Australské caparty. Po asi 10ti minutách jsem pochopil jak se dostanou tak rychle na vlny a šel jsem to zkusit v praxi. Dopadlo to tak, že mě ti prckové slušně požádali ať jdu na menší vlny. Že to neni pro začátečníka moc bezpečné. Já jim musel dát za pravdu protože na vlnu jsem se sice dostal ale moc sem se po ni neprojel, Připadal jsem si asi jako v pračce v režimu sušička.

Miluju tuhle pláž. Všude jenom písek a oceán.

super-surf team. Mám vlastního prkno nosiče.

Nejzábavnější byla asi cesta zpět, kdy jsme na zastávce nabrali dvě stopařky odněkud z Koreje. Ono popravdě oni to stopařky vlastně vůbec nebyli, ale jen čekali na autobus a taky se docela divim, že si do toho auta k nám nasedli po tom co je kamarád Vojta přivítal slovy. No worries we are not killers. To vše pak skončilo pohodovou grilovačkou v Ashfieldu zalitou několika pivama.

Na Narrabeen beach jsem jel pak o 2 týdny později ještě jednou ale to byla pro změnu pláž zavřená ale lifeguardi nám řekli, že surfovat můžeme na vlastní nebezpečí. Jakmile to dořekl, už jsem byl ve vodě. Vlny mi nepřipadaly nějak velké, ale i tak jsem se rozhodl, že nebudu moc daleko od břehu. To se mi samozřejmě nepovedlo, protože to byl přesně ten důvod proč byla pláž zavřená. Ano byl velmi silný spodní proud, který táhl zpět do oceánu. Což jsem zjistil hned po několika minutách plavání. Nějak vůbec nešlo dostat se zpět na břeh a lidi na něm byli pořád menší a menší. Po několika minutách jsem začal řešit jestli jsem se dostatečně najedl a napil, protože jsem očekával, že v oceánu asi chvilku pobudu. Naštěstí si mě všiml jeden plavčík a začal mi vesele ukazovat ať plavu kamsi nalevo. Jakmile jsem to udělal, tak jsem chytnul pořádnou vlnu zpět a ta mě dovezla až na pláž. Všichni kamarádi co mě z povzdáli sledovali si mysleli, že si tam vzadu užívám parádní vlny a ani je nenapadlo, že nesurfuju ale snažim se dostat na pláž.

Od té doby jsem byl na surfu zatím naposledy. Další výlet se totiž konal teď během vánočních prázdnin a to byla cesta do Blue Mountains. Musím říct, že to stálo fakt za to. Jediný problém, bylo asi parkování ale to jsme vyřešili tak, že jsme to dali někam do postranních uliček na hulváta někomu před barák. Pak už se jenom turisticky šlapalo a užívalo. Ten výhled je k nezaplacení. a pokud bych si měl vybrat něco jiného než výhled na oceán bylo by to asi přesně tady v Blue Mountains. Nemůžu říct, že jsme to prošli celé ale dostali jsme se alespoň k vodopádům kde jsme se vysprchovali. Fotky sem radši dávat nebudu, páč fanynek už mám dost. Alespoň mám ale důvod se do Blue Mountains minimálně ještě jednou vrátit.

Panorama by samsung

Jurský park

Já dobijejíc svět!

Vodopád dobijejíc mě!

mazec

Poslední výlet byl do Waverton parku a to během Silvestra. S Dominikem jsme dorazili někdy kolem 4te hodiny a i tak už tam bylo lidí jak sr...k. To nám ale vůbec nevadilo protože jsme měli krásnou Česko-Slovensko-Japonsko-Tureckou párty, spoustu alkoholu a dokonalý výhled na Harbour Bridge.
I přes to, že byl park označen jako Alcohol Free zone (žádný alkohol povolen), tak to všudepřítomná policie nějak tolerovala. Jediné co řešili bylo spíš to aby se někomu něco nestalo. Ohňostroje jsme viděli celkem 3 jeden proběhl hned v 9 večer další v 11 a poslední klasicky o půlnoci. Ten v 9 večer a o půlnoci byli asi největší. a v životě jsem neviděl hezčí ohňostroj. Aby taky ne když to každou sobotu trénují v Darling Harboru.

Milion dolar view

Silvestr!!!

hovnostroj